*po krátké dovolené se objeví u dveří čekárny a vezme za kliku.... usadí se dovnitř a trpělivě vyčkává *

*Přemístí se přímo před dveře čekárny. Očima zkontroluje okolí, položí ruku na kliku a na chvíli přivře oči. Kdo by to byl řekl, že od její první návštěvy těchto dveří uplynulo tolik let?

Vejde dovnitř, kde na ni dýchne nezaměnitelná vůně čekárny – směs dávných přátelství, tajemství a slabého náznaku dezinfekce. Uvelebí se v křesle, zavře oči a v hlavě jí vytane vzpomínka na nádražního zřízence, kterého spolu se spolužáky kdysi trošku zlobili.

Ale jak už to v životě bývá, nakonec se stal jejich „starým známým“. S pobaveným úsměvem si vzpomínky schová hluboko u srdce – do bezpečí, kde na ně nikdo nemůže. Pomalu se zvedne a zamíří směrem k parku, připravena setkat se se stíny své minulosti.

*zvedne se a odchází směrem do parku*

*dojde do čekárny a posadí se než se vydá do Londýna*