*přijede do Londýna pěkně včas, aby nepromeškala otevření hostince, nakoukne do čekárny, na stole nechá úplatek pro pana zřízence a pak vypustí svůj (ukázněný, jak jinak) zveřinec, který se rozuteče (ukázněně, jak jinak) do všech stran. Sama se svalí na gauč a po dlouhé cestě usne*

*Na nádraží si koupí v oblíbeném pekařství čerstvé bagetky a poté se vydá k čekárně. Oknem nahlédne dovnitř a na chvilku se v myšlenkách vrátí o pár let zpátky. Zavzpomíná, co vše tato místnost zažila a na nádražního zřízence, který na ně občas dohlížel.* Jo, kde je mu asi konec? *povzdechne si s úsměvem. Pak se vydá do centra Londýna na Ministerstvo kouzel, kde ji dnes čeká vyřizování povolení ohledně dalšího školního roku.*

Jojo, papa *ono či co si nedá, natáhne nohy a dá se do čtení oblíbeného románu*

Baru, dej si *ukáže na stůl, pak rychle vstane, vezme na záda krosnu a vyběhne na nádraží* Promiiiň, nestíhám! Zatím se měj krásně, Baru *volá za letu za kamrádkou*

*posadí se do křesla blízko krbu Ve kterém plápola malý ohýnek* brrrr *otočí se* Dobrou chuť

*přijde do čekárny, z krosny si vyndá svůj vlastní quiche, usadí se do křesla a zakousne se do něj*

*když dlouho nikdo nepřijde, zvedne se a jde se projít do parku*

*dojde do čekárny, shodí krosnu ze zad a vybalí z ní několik špenátových a sýrových quichů. Když je pokládá na stůl, zaraženě se rozhlídne* tady to letos vypadá hrozně pustě. Víc než dřívější roky *zamumlá a připíše ke quichům lísteček, ať si milí kamarádi nechají chutnat a chvilku se posadí do jednoho z křesel, zda přece jen někdo nedorazí*

*přijde omrknout čekárnu, vypustí z kabelky zvěřinec, aby se mohl pěkně protáhnout a chvilku jen tak sedí na křesle a kouká po zdech* Jak mě chybí ty komnaty mimo zdi hradu *s úsměvem si povzdechne* :-D